pátek 16. ledna 2015

První zkušenosti s vývojem pro Android

Mé první zkušenosti s vývojem applikací pro Android jsou strašlivé a úděsné. Nainstalloval jsem si vývojové prostředí Android Studio 1.0.1 a vůbec nechápu, jak s tím někdo dokáže pracovat. Po jakékoliv normální akci, jako je spuštění sestavení applikace, spuštění emulátoru (to je programm, který obhospodařuje jakýsi virtuální mobil) nebo napsání písmenka v emulátoru, se celý počítač zasekne i na několik desítek minut a vůbec se mnou nemluví. Ani jsem nezměřil, jak dlouho to trvá, protože poprvé jsem raději usnul a ráno jsem se teprve dočkal výsledku a podruhé jsem už neměl tu trpělivost a počítač jsem prostě natvrdo vypnul. Chtěl jsem se připojit k tomu proudu spokojených vývojářů, kteří tvoří úžasné hry pro Android od Googlu, a jak je vidět, asi to bude velmi trnitá cesta. V tuto chvíli se mi chce souhlasit se Stevem Jobsem, zakladatelem Applu, že Android je svinstvo. Snad časem najdu trpělivost podívat se na tuto věc konstruktivněji a pořešit s někým kompetentním to zamrzání. P. S., 4. března: Aktualisoval jsem Android Studio na versi 1.1.0 a už nezamrzá☺ Takže asi dám Androidu ještě šanci☺ Kluci to vyřešili za mě, ani jsem se na tom nijak nepodílel.

neděle 4. ledna 2015

Ubohý a nebohý

Jaký je rozdíl mezi přídavnými jmény ubohý a nebohý? Velký. Ubohý znamená chudák, kdežto nebohý znamená mrtvý, nebožtík.

Proto si dávejme pozor a nepoužívejme slovo nebohý ve významu chudák.

P. S.: Můj bratr zásadně nesouhlasí. Píše, že nebohý v podstatě znamená to samé, co ubohý, a že nebožtík je pouze pozdějším významem slova nebohý. Viz slovo nebožák, což je prostě chudák.

Pan učitel děkuje za opravení.

středa 26. listopadu 2014

Otevřené zdroje provázejí informační technologie už od počátků

Dočetl jsem se na Wikipedii (zde), že otevřené zdroje (open source) nejsou novým vynálezem. Ani děrné štítky, jimiž se dříve krmily počítače, nejsou pouze fenoménem 20. století.
Za jejich vynálezce nebo spíše objevitele jejich informačního potenciálu je považován ruský vynálezce Simjon Nikolajevič Korsakov. Ten navrhl různé „stroje pro srovnávání myšlenek“. Ty právě pracovaly s děrnými štítky a měly za úkol vyhledávat a porovnávat informace na nich uložené. Nabídl je k veřejnému užití. A co je to jiného, než open source neboli otevřené zdroje? Psal se rok 1832.
Takže jak praví nadpis, otevřené zdroje provázejí informační technologie opravdu už od počátků.

sobota 5. října 2013

Je theologie vědou?

Včera jsem viděl v televisi rozhovor s kandidátem na rektora University Karlovy. Říkal něco v tom smyslu, že by si universita měla rozmyslet, jestli si ponechá theologické fakulty, protože theologie není vědním oborem. A řekl to jako hotovou věc. No to je přímo barbarské diletantství! Pan děkan by si měl doplnit mezery ve vzdělání!
Proč je theologie vědeckým oborem? Protože používá vědeckou methodu. Nikoliv k tomu, aby dokázala, že Bůh existuje, jak by se mohlo zdát tomu, kdo si rozebere řecký název oboru doslovně. Tak k čemu? Přece ke zkoumání fenoménu lidské víry a specificky křesťanské lidské víry.
Zda je víra aktem racionálním nebo irracionálním, na to nemají theologové jednotný názor, ale to, že předmět zkoumání podléhá irracionalitě nebo subjektivitě, ještě neznamená, že obor sám je irracionální nebo nevědecký. Ze stejných důvodů by se měla universita zbavit i filosofické fakulty, protože provozuje psychologii, která se zabývá subjektivními fenomény, nebo mathematicko-fysikální fakulty, protože provozuje kvantovou fysiku, která staví doprostřed vesmíru pozorující subjekt.
Theologické fakulty chtějí spolupracovat se zbytkem university na vědeckých úkolech a poznávání světa a člověka. Přicházejí-li však z vysokých míst university tak diletantské a neinformované názory, pak bych se theologickým fakultám vůbec nedivil, kdyby chtěly takovouto universitu opustit.

úterý 17. září 2013

Tak zvaný romský problém

Stále více se přesvědčuji o tom, že žádný romský problém vlastně neexistuje, zato však existuje jeden obrovsky komplexní problém, a to je problém malého bílého Čecháčka, který na Cikána svede všecky své životní křivdy. Ano, jednotliví Romové, možná i romské rodiny a ghetta mají své problémy, ale to v posledu nejsou problémy jejich, ale problémy naše, je to naše zplundrovanost, naše zpustošilost, náš úpadek a náš mor, jímž jsme je nakazili.
Pořád jako blázni šílení meleme dokolečka tu samou, že oni by se měli přizpůsobit. Komu? Čemu? Nám? Tomu plemeni zmijí? Vždyť co je naše kultura jiného, než prachy, drogy a sex? Co je naše náboženství, než egoismus, bezbožnost a satanismus??!! A ještě si ve své zpupnosti dovolujeme řvát, že my jsme ti slušní lidé. Jo, túdle!
Ach Bože, Bože, Bože, jestliže jaký Bůh jsi, smiluj se nad námi hříšnými!

čtvrtek 12. září 2013

neděle 28. července 2013

Dopis Teal Scottové

Milí přátelé,

rozhodl jsem se, že Vám přeložím e-dopis, který jsem poslal paní Teal Scottové. Možná znáte její videa z YouTub’u. Je to taková fascinující a krásná průvodkyně duchovním životem.
Budete-li chtít, můžete tento dopis přeposlat i jiným.
Až mě zarazilo, jak odvážně ten dopis vyznívá v češtině. Ale když už jsem do toho šlápl, půjdu s kůží na trh.

Drahá paní Scottová,

rozhodl jsem se, že Vám napíšu jistou osobní zkušenost, krátký příběh. Hodně mě inspirujete.

Žiju v Česku, jsem protestantský křesťan a mám rád Vaše učení, Váš vzhled, Vaši duši.

Narodil jsem se do křesťanské rodiny. Když jsem vyrůstal, všiml jsem si velkého množství morálního chytání do klecí a nedostatku vnitřní osobní svobody v naší víře. Mé superego proto vyrostlo ve velkého tyrana, který ničil mou duši a můj život.

Dokonce jsem si vybral studium theologie a tam se ten problém vyhrotil. Byl jsem Bohem (nebo jak říkáte Vy, Vesmírem) přinucen čelit skutečnosti, že asi je něco s mou vlastní vírou v nepořádku.

Nikdo Vás nemůže přinutit něčemu věřit. Je to vždycky naše volba. Takže po mnoha letech vnitřního zápasu jsem se rozhodl – že křesťanství je a bude pro mě náboženstvím svobody. A ono skutečně je. Bible je plná myšlenek vedoucích nás ke svobodě. Je to jen jakási nemoc, nedostatek vědomí církve, která vytváří silné mocenské struktury a lov do moralistických pastí.

Nyní, když někdo z mých bratří učí moralismus, najisto už vím, že tu bylo v dějinách mnoho, mnoho lidí, kteří odmítali, že by křesťanství mělo být čistým moralismem a že Bůh je tyran tam někde na svém trůně, jenž trestá každou jednotlivou chybičku. Namísto toho jsem si vzpomněl, že na počátku Bible stojí psáno, že člověk je obrazem Božím. To je hluboká pravda. Bůh nejen stvořil tento svět, on také tvoří svět skrze nás (creatio continua in renatis). A my máme nekonečnou svobodu tvořit svůj svět.

Já osobně věřím, že abrahamovská náboženství (židovství, křesťanství i islám) tu byly a jsou v zásadě proto, aby osvobodila lidi od bolesti. Je to naše zodpovědnost. Není tu žádné špatné náboženství. Je to na nás, čemu věříme o sobě a o vesmíru. Můžeme si vybrat, čemu uvěříme. A křesťanská víra není nerozbitný monolith. Je to jen šablona, vzor. Můžeme si vybrat, co resonuje s naším nejvnitřnějším já. Je to jako jídlo.

Toto byl můj příběh a můj názor. Lidé jako Vy mi pomáhají najít cestu. Děkuji Bohu za Vás, naše zachránce a otevíratele očí.

Se vší láskou

Pavel Řezníček
Plzeň (Pilsen), Česko (Česká republika)

Pro české čtenáře připojuji malý dodatek. Chci zdůraznit, že jsem tímto dopisem nechtěl zpochybňovat ani rozbíjet křesťanské učení. Naopak, hledám v něm pravdu a nacházím ji tam. Ke mně však nejvíce promlouvá právě pravda o svobodě člověka před láskyplným Bohem. A tu jsem našel právě v křesťanství a nikde jinde (židovství vnímám jako cestu ke křesťanství a islám jako trochu nešťastný odklon od lidské svobody). Svoboda, kterou nabízí New Age, je ve srovnání s Kristovou svobodou jen chabou kopií. Stačí si to jen uvědomit. Ale je třeba odfiltrovat onen zmíněný moralismus, který v křesťanství vlastně nemá co pohledávat. Ten je způsoben lidským hříchem, totiž snahou činit si modlu ze všeho, co se naskýtá, tedy třeba i z morálních principů nebo ze služby druhým. Hřích je pojem, který New Age odvrhuje, že prý nic takového neexistuje. Jeho smůla. Existuje, ale před Bohem jsou naše provinění nesmírně maličká – v  porovnání s jeho otevřenou náručí.