úterý 5. července 2011

Konstantinos kai Methodios

Typicky katholický příběh.
Napřed je uštveme k smrti či necháme zavraždit, aby nepřekáželi, odstraníme je a pak z nich uděláme světce, a když už nemůžou nic dělat, když už nás nemůžou v naší mocivládě ohrozit, budeme je uctívat, abychom umlčeli reptající lid.
Ovšem je to lepší, než zachovat nepřátelství až za hrob.
Stalo se to ještě před velkým církevním schismatem, takže nelze říci, že by Konstantin a Metoděj byli už pravoslavní, ale přece je zvláštní, že se západními světci stali právě zakladatelé východní slovanské bohoslužby, té, která byla po tisíc let u katholíků zakázána!
Není to paradox?
Přesto je možno a doporučení hodno vnímat kanonisaci slovanských věrozvěstů jako jistý druh pokání a vstřícnosti směrem ke křesťanským Slovanům a směrem k východní církvi.
Okomentovat